Jak se dostal fryštácký kroj do New Yorku?

30/1/2015

Je vánoční čas, když vzniká tento článek. Je nový rok, když čtete tento text. Pokud máte rádi příběhy s pěkným koncem, čtěte. A vězte, že kdo říká, že maraton nebolí, tak lže. Ale popořadě.

Nedávno vyšla kniha „Maratony nejvýznamnější a nejvyhledávanější“. Našel jsem ji pod vánočním stromkem. S chutí jsem se do ní začetl a přál si, abych pár popisovaných míst navštívil. A s potěšením jsem zjistil, že v Praze jsem už byl. Takže první z 50 nej maratonů na světě už mám za sebou.

V květnu přišla najednou, zcela nečekaně, možnost zúčastnit se českého slosování o účast na maratonu v New Yorku. Vzpomněl jsem si, že se o něm píše na straně 131 zmíněné knihy toto: „V roce 1976 dal maraton v New Yorku podobu všem současným maratonům na světě. Jedná se o největší maraton světa, kterého se účastní přes 45 tisíc běžců.“ Neváhal jsem a do slosování se přihlásil.

Vždyť dostat se na start newyorského maratonu není jednoduché. Zájemců bývá čtyřikrát víc, než je kapacita. Pro běžce to znamená, že se musíte přihlásit, zaplatit nevratné startovné 350 dolarů a pak doufat, že vás vylosují.

Do tak velké nejistoty jsem jít nemusel díky tomu, že v Česku pravidelně běhám sérii RunCzech. Pořadatel pražského maratonu se jako první stal partnerem newyorského závodu a získal možnost nabídnout dvacet startovních čísel pravidelným účastníkům půlmaratonů a maratonu v českém losování. Štěstí při losu byl základ. Veškeré peníze na startovné, pobyt i cestu jsem si musel sehnat sám. Pomohli mi rodiče a také Zlínský kraj.

Samotný příběh účasti na newyorském maratonu začal tréninkem hned od srpna a přípravou na cestu. Setkáním s ostatními šťastnými účastníky. Čtením informací o maratonu, bezpečnostními pokyny, a další šťastnou drobností. Stal jsem se vlajkonošem české výpravy, protože závodu předchází slavnostní ceremoniál, který je podobný jako na olympijských hrách. Živě ho přenášely dvě celonárodní americké televize. Běžci ze 109 zúčastněných zemí nastupovali v Central parku a v čele české výpravy jsem nesl českou vlajku a na sobě měl fryštácký kroj. Díky Kamile!

Den před závodem, který byl 2. listopadu 2014, jsme se v rámci přípravy proběhli cílovou rovinkou v Central Parku s olympijským vítězem v maratonu Italem Stefaniem Baldinim. Závodu předcházela ohromná bezpečnostní opatření. Startovalo se ve čtyřech vlnách. Většina české skupiny přišla na řadu v 10.30. Přesto jsme museli být na místě stejně jako všichni účastníci už před sedmou ráno. Čekání na start ztěžovalo mrazivé počasí kolem nuly a vítr o rychlosti v nárazech až sedmdesát kilometrů v hodině.

Samotný závod byl zážitek, který se obtížně popisuje. Přál bych každému, aby ho zažil. Start byl na Staten Island, běželo se přes most Verazano. Po necelých pěti kilometrech vbíhalo 51 tisíc běžců do Brooklynu a od té chvíle až do cíle jsem si připadal jako v cílové rovince. Po obou stranách cesty stály zástupy lidí, podle pořadatelů jich bylo 2,5 milionu. Potkávali jsme tisíce pořadatelů, usměvavých policistů a nespočet kapel. Z Brooklynu jsme se dostali do čtvrti Queens, pak do západní části Bronxu. Cíl byl na Manhattanu v Central Parku. Běžel jsem s kamerou a natáčel atmosféru, běžce, diváky i newyorskou scenérii mrakodrapů. Kontrastem byl úsek v typické židovské čtvrti, kde žijí ortodoxní Židé. Závod je vůbec nezajímal, byl jim zcela lhostejný.

Bob Komín

Oficiální vzpomínkové video - https://www.youtube.com/watch?v=BlHbntVAMzM

Přenos z otevíracího ceremoniálu, česká výprava v čase 6:12  - http://7online.com/uncategorized/tcs-nyc-marathon-opening-ceremony-part-2/375651/

A tady je odkaz na více fotek - https://plus.google.com/u/0/photos/105444913048143128585/albums/6109061010735632161